jedna osoba, jeden jazyk ­ je pravděpodobně nejvhodnější k tomu, aby

pomohlo dítěti se co nejrychleji orientovat. Pro dítě je důležité, aby

mělo lingvisticko–afektivní orientační body, které mu dovolí strukturo–

vat jeho řeč a identitu. To je také důvod, proč by měli rodiče hovořit ke

svým dětem jenom tím jazykem, který dokonale ovládají, jazykem, jenž

jim dovoluje komunikovat perfektně, a to jak na úrovni emoční, tak ro–

zumové. 

Možná rizika bilingvních dětí

Z výše uvedeného jazykového vývoje bilingvních dětí vyplývá, že nej–

větším rizikem je nejednotný a nepromyšlený postup okolí spojený s oba–

vami a úzkostí o řečový vývoj dítěte. Dítě je tak vystaveno úzkostným po–

žadavkům a předčasným nárokům ze strany rodičů, kteří mu však sami

svým chováním (příkladně živelným přeskakováním z jazyka do jazyka)

příliš nepomáhají. 

Je velmi důležité sledovat, jak dítě subjektivně prožívá status přítom–

ných dvou jazyků, zda je na své jazyky pyšné a s případnou minoritou či ji–

ným etnikem se hrdě identifikuje, či zda se za svou jinou příslušnost stydí.

Jistě je významný sociokulturní a ekonomický kontext, ve kterém se bi–

lingvismus vyvíjí. Důležitý je též respekt vůči psychogenetickým faktorům

řečového vývoje jako takového.

Bývá popisován bilingvismus s pozitivním vlivem, tzv. aditivní („sčítací“)

bilingvismus, kdy dítě nejen ovládne dva jazyky jako rodilý mluvčí, ale zá–

roveň jsou mu v dětství vytvořeny předpoklady pro snadné učení se dalším

jazykům. Jako by se mu procvičila potencionalita v senzitivní době pro pří–

jem, osvojení, dekódování jazyka. Takové děti potom postupují lehce

i v osvojení řady dalších jazyků.

Dvojjazyčnost substraktivní („odčítací“) popisuje bilingvismus s ne–

gativním vlivem, který se projevuje třemi hlavními způsoby: 

* semi–lingvismem ­ dítě nehovoří přijatelně ani jedním jazykem, oba

směšuje nesrozumitelným způsobem,

* újmou kulturního charakteru ­ v širokém slova smyslu se projevu–

jí především potíže s identifikací dítěte a problémy další, velmi růz–

norodé, příkladně mutismus, dyslexie, koktání, různé dysfunkce na

úrovni chování,

* problémy na úrovni kognitivní, které se projevují opožďováním

v učení, horšími školními výsledky, pomalejším řešením úkolů.

46